Bali – den čtvrtý

Tohle je Nengah a tohle Sugi! Surf guides, co s vámi vyrazí surfovat! Instruktorů je na Batu Bolong mraky, kam jen oko dohlédne. Postávají podél pláže, mají své menší či větší stánky plné surfovacích prken a už se těší, že s vámi vyrazí vstříc vlnám! Ale Nengah, přátelé, Nengah je jen jeden. Je to náš kamarád, co s ním kluci surfujou už od úplného začátku. Žije tady ruku v ruce s oceánem celý svůj život a zdá se nám, že ti dva si společně skvěle rozumí. Protože Nengah ví přesně, kdy byste měli do vln vyrazit a kdy to naopak bude jen spousta práce s pádlováním a žádná velká zábava. A řekne vám to, i když už budete pevně domluvení na konkrétní hodinu a jemu se bude zdát, že byste své peníze utratili zbytečně za bezduché plácání se sem a tam. „Hej, kámo, budeme to muset odložit. Jsou tam dnes nějaký silný proudy a to by pro vás na začátek nebylo zrovna dobrý. Dejme mu (myšleno oceánu) ještě tak dvě hodiny, mohlo by se to zlepšit, a pokud ne, budeme se muset sejít zítra, ok?“ „Jasně, ok, ale koukni, kolik lidí surfuje, to nejsou žádní začátečníci?“ „Jsou, jen jim nikdo neřekl, že to v tuhle chvíli stojí za prd!“ Dvě hoďky? To je tak dát si v Old mans Bintang, chvilku posedět, pak se projít po pláži a…

„Super, že jste tu, myslím, že můžeme jít na to!“ Vybrat prkno na začátek nebude těžký! Pokud jste na tom ještě nikdy nestáli, pak vězte, že vaše první prkno bude těžký (co se váhy týká)! A taky hodně velký. Ale o to úspěšnější a motivací nabitá bude vaše první jízda. Tohle prkno vypadá sice trochu jako malá loďka, ale je stabilní a na začátek dokonalé!

Pokud se budete chtít vašich guidů zeptat: „Jak dlouho trvá vaše lekce?“ Dostanete jednoduchou odpověď. „Jak dlouho vydržíte!“ A asi si budete myslet, stejně jako na začátku my, že je to super, že se budete vozit pěkně celý den! Jenže, ona je to pěkná makačka, a pokud napoprvé vydržíte alespoň hodinu, bude to úctyhodný výkon!

Nejdříve se trochu rozcvičíte na pláži a dostanete suché instrukce o tom, jak na prkno hbitě vyskočit, až vás drapne vlna. Za patnáct minut už vstupujete do oceánu s prknem v podpaží. Pak hup na něj a přijde ta největší a nejtěžší práce – dopádlovat pár desítek metrů od břehu, abyste se mohli začít pěkně vozit po vlnkách. Ty jsou zatím tak trochu proti vám a cestu významně komplikují. Takže pádlujete a pádlujete, ruce už skoro necítíte, instruktoři na vás vesele mávají z míst, kam si myslíte, že se snad ani dopádlovat nedá! Jenže vy to nakonec dokážete, s jazykem na prkně, ale dokážete.

Potřebujete pár minut na vydýchání? Není problém, jen si pěkně relaxujte! Ležíte na břiše, koukáte, jak daleko je to k pláži, když tu najednou zezadu slyšíte: „Pádluj, pádluj, pádluj!“ A tak pádlujete, co vám síly stačí a najednou do vás Nengah pořádně strčí a vy se na vlně řítíte přímo proti břehu. Jak jen to bylo, levá dopředu? Pravá dopředu? Vyskočit, podřepnout, roztáhnout ruce a… jedete!!! Pod vámi bublá oceán, nad vámi svítí slunce a vy poprvé ve svém životě surfujete! Je to vůbec možný? Stojíte na prkně a řítíte se oceánem!

Tohle je pocit, který nikde jinde nezažijete! Najednou jste součástí přírody, součástí té vodní masy, která ze břehu vypadá občas hodně nebezpečně, ale teď si s vámi užívá tu jízdu, adrenalin stoupá a vy cítíte pevnou půdu pod nohama, i když ji vlastně vůbec pevnou nemáte! Tenhle okamžik by mohl trvat věčně, ale netrvá! Vlna mizí, prkno se zastavuje a vy padáte, pěkně po zádech, jak vás kluci na začátku učí, rovnou do vody, ale víte, že tohle je třeba zažít znovu! Už budete vědět, co a jak, už se budete o moc víc soustředit na to, co se děje kolem vás a o moc víc si druhou jízdu užijete. Takže hup na prkno, zapojit svaly a pádlovat zpět k Sugimu nebo Nengovi, oni už tam na vás netrpělivě čekají. A schválně, kolikrát se napoprvé svezte? Pětkrát, šestkrát, desetkrát? Tak to jste teda dobří! Zítra nejspíš budete mít pocit, že vám upadnou ramena a budou vás bolet i kosti na hrudníku, ale zažít to celé budete chtít už brzy znovu! A to na Bali není samozřejmě žádný problém! Jaké to je být surfařem