Bali – den čtrnáctý

Když chce člověk na Bali něco vidět, prosedí hodně času v autě nebo na motorce, ale tak už to tady zkrátka je. Sem tam prohodíte pár slov s místními, dáte si s nimi dobrou kávu, dozvíte se, co je trápí a co si myslí, což je mnohdy velice zajímavé. Ale tohle putování je také velice náročné, často i docela vyčerpávající a někdy si řeknete, že se raději pěkně poválíte a popečete na pláži, že už toho bylo dost. Chrámy, ne-chrámy, parky ne-parky, jste přece taky jenom lidi, ne?

Jenže, představte si, že jsou tu i tací, kteří prostě odpočívat nechtějí a představa, že během pobytu na Bali něco prošvihnou, je natolik frustruje, že si zkrátka nedají pokoj. A tak, když většina členů výpravy jen tak oddychuje na písku a nechá se unášet zvukem příboje, někteří opět usedají na skútry a vyráží na celodenní dobrodružný výlet. Patříte mezi tyhle blázny? Tak vyrážíme. Tentokrát nás čeká chrám Mengwi, který je napůl vodní, usazený v krásné zahradě podél vody a musím říct, že i když nemá nejspíš žádné nej… máme ho skoro nejraději. Je kousek „za barákem“, takže cesta k němu není ani příliš dlouhá. Chrám samotný vám rozvážnou chůzí zabere tak hodinku. Budete-li dostatečně stateční, můžete si tam vyzkoušet i hru na tradiční nástroje, pokud se tam budou zrovna povalovat, jako se to stalo, když jsme tam byli my. Klídek a pohoda na vás dýchnou i zde, ale to už se prostě jen dokola opakuju. Poseďte, pokochejte se a šup zpět do sedel.

Cca hodinku cesty od chrámu Mengwi je motýlí park. Tedy zpět, na Bali jsou motýlí parky celkem dva. Jeden takový ten, co tam jdou všichni a je tam dost narváno a druhý, o kterém nikdo moc neví, nebývá tam často ani noha, jen vy a tisíce poletujících motýlů nejrůznějších barev a velikostí. Tak ten myslíme! Do toho právě míříte. S každým metrem ujetým na motorce se pomalu ale jistě vzdalujete turistickému ruchu. Ubývá aut a dalších dopravních prostředků, přibývá rýže sušící se u silnice. Opět budete projíždět vesničkami, kde turistu vidí jen zřídka. Poznáte to podle toho, že na vás všichni mávají, děti i pokřikují a za každé vaše mávnutí zpět, které není vůbec jednoduché, protože sledovat cestu, usmívat se na kolemjdoucí a ještě při tom pouštět jednou rukou řídítka a mávat, vám doširoka odhalí svůj né příliš pěstěný chrup. Cesta je to však nesmírně příjemná, žádné kopce, žádné záludnosti. Po pár zatáčkách už jedete jen rovně a za pár kilometrů prostě jen zahnete vlevo a jste tam. Žádné starosti s parkováním, žádné komplikace s dlouhými frontami. Seskočíte ze skútru a jdete dovnitř.

Obklopeni krásnými květinami, stromy a keři procházíte obletování motýli a nevíte, kam se dívat dříve. Je to zase nádhera a fakt, že jste tam skoro sami, ještě umocňuje tolik příjemnou atmosféru. Uprostřed parku na vás čeká několik překvapení. Jednak si kromě motýlů prohlédnete i obří strašilky a další podivný hmyz, co vypadá na první pohled jako obyčejný zelený list a ne nadarmo se mu tedy říká listovka zelená. Nakouknete do života škorpionům a budete si moci nechat po ruce projít obřího roháče. Nebojte, nekouše, jen příjemně šimrá! Hned vedle pak narazíte na motýlí líheň. Uvidíte všechna stádia, kterými tihle krasavci projdou, než se z nich vyklube pravý motýl. Je to fascinující sonda do tajů biologie. V zahradě se budete cítit jako na jiné planetě. Budete přemýšlet, jestli ty houby, co jste cestou poobědvali v sendviči, byly opravdu obyčejné houby, protože se vám z té nádhery bude asi trochu i motat hlava. Všechno je v pořádku, nic špatného jste nesnědli, je to opravdu jen tím mimořádným prostředím. Tak si ho pořádně vychutnejte a poleťte hezky zpět do Canggu.