Cesta vlakem je super, pěkně to utíká a je to v pohodě. My jsme měli koupený lístky do takového hromadného vagonu, myslím, že byly levnější, ale bylo tam dost narváno, tak jsme se rozutekli po vlaku a v úplně prvním voze byla kupé a téměř všechna volná. Nikdo nás odtamtud nevyhodil, takže to pak byla teprve pohoda.

 

Bydleli jsme v hotelu Novotel Suites Hamburg City (rezervováno přes booking.com) asi deset minut na skejtech od nádraží, kde jsme ráno dostali kávu a nějakou buchtu na začátek dne.

Cesta do hotelu vede přes arabskou čtvrť, takže všude voní kebab, můžete nakoupit nejrůznější zeleninu, maso, pečivo, ale na pivko tu nenarazíte. A když, tak pěkně v plechovce a teplé, bleee.

Nádherná je radnice. Má pohnutou historii, vyhořela a znovu byla postavena a Hamburčané jsou na ni, jako na celé město opravdu hrdí.

Od radnice je to dobré natáhnout až na rybí trh, který se ale koná myslím jen v sobotu a je naprosto super. Samá dobrota, samí vykřikující prodejci, super atmosféra a báječné jídlo. Začíná velmi brzy ráno, když se rybáři vrací z moře a končí po desáté hodině, takže ráno je třeba si trochu přivstat.

Hned vedle trhu je muzeum – ponorka U 434. Musím říct, že to nás docela dostalo, protože jsme v ponorce ještě nikdy nebyli a je docela zajímavé zjistit, jak natěsno tam ti chlapíci žili.

A zas kousek od ponorky je tenhle tunel. To je něco, co jsme taky nikde neviděli. Na jedné straně Labe sejdete dolů po schodech nebo se svezete výtahem, když budete mít ty kola a projdete 450 m dlouhým tunelem 20 pod hladinou Labe. Na druhé straně zase vylezete na povrch zemský a je tam nádherný výhled na celé město!

Mnoho prodejců nabízí mnoho výletů lodí po Labi. Ale to je úplně zbytečné platit. Pluje tam totiž také něco jako linková loď. Lístek na ni stojí 12,- Eur a můžete se vozit tak dlouho, jak jen vás to bude bavit. U nástupiště jsou mapky, kam která z lodí jede, tak si stačí jen vybrat.

Až si odpočinete na lodi, můžete se vydat na Beatles Platz, kde jsou super sochy beatlesáků. V Hamburku na slavném Reeperbahnu zahájila tahle ještě slavnější čtyřka svou kariéru, takže proto tam mají své náměstí i sochy.

A když jsme u Reeperbahn, tak to je místo, které je nutné navštívit v noci. My jsme o něj přišli, protože je to prý tak divoké místo, že je dětem vstup zakázán. Ale bude to bomba – červené lucerny, luxusní restaurace, zaplivané hospody, obchody těch nejvyhlášenějších značek, sem tam nějaký homeless, všechno na jednom místě v naprosté noční rozdivočené harmonii.

To je náš nejoblíbenější vodonoš. Možná proto, že jiného ani neznáme. To je chlapík, který byl zaměstnán tím, že nosil vodu do města. Vlastně se ani nejmenoval Hanz Hummel, jen se nastěhoval do domu po nějakém vojákovi toho jméno a lidé mu tak začali říkat. Byl to trochu chudák, ze kterého si všichni, hlavně malí parchanti, dělali srandu. Pokřikovali na něj, smáli se mu a dokonce na něj vystrkovali holé zadky. On nesl ta vědra s vodou a nemohl je honit ani mlátit, aby nerozlil tu vodu.

Před pár lety udělalo město Hamburk takovou sbírku pro bezdomovce, který je tam požehnaně. Nějací umělci vyrobili mnoho soch onoho vodonoše a ty pak byly draženy. Celý výtěžek šel na pomoc lidem bez domova a sochy, co zbyly, jsou teď různě rozestavěné po městě, takže jich zcela jistě pár potkáte. Plus je jedna už stará socha, trochu dál od centra (označeno v maps.me), která je moc hezká a když se rozhlédnete kolem ní, na barácích uvidíte sochy dětí, co na něj vystrkujou ten holej zadek. To se nám líbilo moc.

Nedaleko od té sochy je park, kde je taky socha, veliká jako blázen a je to Otto osobně. Pak nic moc, ale stoupnout si pod tu sochu je docela zážitek.

Největší a nejkrásnější výhled na celé město je z věže kostela Svatého Michala. Nahoru se dá buď vyjet výtahem, nebo vyšlapat. Koloběžky nám nechali dole u pokladny v pohodě. Docela nahoře fouká, ale opět bych řekla, že to stojí s nějaký ten foukanec.

A když jsme u těch kostelů, ještě stojí za zhlédnutí svatý Mikuláš. Je to trochu rarita, protože tenhle kostel, který byl za války bombardován je uprostřed úplně dutý.

O téhle čtvrti jsme se spolu bavily. To se vám bude líbit děsně. Jsou to původně staré, už nepoužívané doky, které se město rozhodlo probudit opět k životu. Super moderní architektura, úžasné cihlové stavby mezi kanály, moc příjemné posezení na náměstí u vody, kde se dá slupnout rybka. To chce pěkně procourat.

A když jsme teď zase u té architektury, tak byste neměli vynechat Labskou filharmonii. Je to dost kontroverzní stavba, někdo říká, že je to skvost, někdo se křižuje, že je to dílo satanovo. Byla děsně drahá a její realizace se protáhla snad o deset let (přeháním), ale dílo je dokonáno a mrknout na ni stojí za to. Dá se jít i dovnitř a projít se po ochozu kolem celé budovy, to se nám moc líbilo, jen byl problém s vozítky. Míša musel zůstat dole a hlídat, tam se nikde odložit nedala. Ale když kola přivážete ke sloupu, budu to myslím ok.

Tady taky taková veselá historka. Míša seděl na bobku, opřený o zeď, zachumlaný do bundy a s čepicí naraženou hluboko do čela a se svým mohutným vousem a koukal do mobilu, když hlídat skejty a koloběžku. Když tu náhle k němu přišla paní a se soucitným výrazem ve tváři mu podává pár drobný euro. Slušně poděkoval a jal se vysvětlovat, že není homeless. Paní se trochu zastyděla, prachy schovala a odešla. Ale takový mají v Hamburku přístup k těm méně movitým.

Sem jsme vyrazili hlavně kvůli dětem. Ale musím říct, že je na co koukat. Celá města z celého světa jsou tu vystavěna a přitom, žádný z panáčků neměří více než tři centimetry. Letiště, železnice, doky, Grónsko, sopka, Švýcarské Alpy, prostě všechno. Stmívá se a rozednívá, je slyšet výbuchy, troubení, štěkání… Je tu teda taky dost narváno. Lístky se kupují dopředu na určitou hodinu, aby se tam lidi asi neušlapali a na mě to bylo trochu dlouhý a pak už maličko stejný, ale chlapi byli všichni nadšení.

Hlavně na ulici samou rybku v housce, bratwursty se zelím a chilli a pak taky v Schanzen Bäckerei, to je taková síť, kde mají všechno – slano, sladko, kyselo, teplo, studeno, wifi.

Děti vodu a my pivo. Milujeme ochutnávat piva po celém světě. V Hamburku byla naším favoritem Astra a pak taky Holsten Pilsener.

A ještě nesmíme zapomenout na Maps.me. Opravdu doporučujeme stáhnout do mobilu. Mailem na vyžádání můžeme pak zaslat všechny odkazy na místa, o kterých jsme psali. Pak si tam můžete přidávat i další tipy, kam chcete vyrazit. Dobrý je to taky, když si chcete označit nějaký bod, kde necháte třeba kolo, nebo ten hotel. Pak se fakt skoro nedá tápat a bloudit.

Řekla bych, že jsem na nic důležitého nezapomněla, pokud by vás ještě něco napadlo, dejte vědět, ráda odpovím, budu-li tušit a už se moc těším, co budete na Hamburk říkat!