Bali – den druhý

Dobré první ráno na Bali!

Jak jsme se poprvé nasnídali, hodili se do klidu, poobědvali ve Warungu a jak se chlapi kochali velkými vlnami a (páni prominou) dámy urostlými surfaři a pak všichni dohromady sledovali západ Slunce.

Závěsy ve vaší vile jsou nepropustné a skleněné dveře těsní skvěle. Klimatizace, nastavená tak akorát, si tiše mručí, takže vás vůbec nic neruší! Možná jen gekon, který se dostal do vaší koupelny a schovává se za zrcadlem. Ten vydává takové podivné a hlasité zvuky a vy si v polospánku uvědomíte, že už nejste doma ve své posteli, ale že vám právě začala dovolená! Venku na terase na vás čeká káva a čaj, croissant se sýrem, meloun, mango nebo reddragon a vy můžete všechno sníst, protože Nyoman – majitel vašeho příbytku, dbá přísně na to, aby všechno, co vám naservírují, bylo pečlivě ošetřeno tou správnou vodou a vám se tak nemůže stát to, co se stalo mě… ale o tom později, nerada bych vám kazila první snídani v ráji!

Snad jen… Obecně platí, že voda na Bali není pro nás zhýčkané Evropany pitná. Ani na čištění zubů ji nepoužívejte. Ve vaší vile to bude jednoduché, protože tam je stále barel plný té správné vody, kterou lze použít jak na pití, tak na mytí potravin. Ale venku dávejte větší pozor! V restauracích o našich slabších žaludkách vědí a nic se vám z jejich vody nestane. Nepijte však a nejezte ovoce v místech, která jsou mimo obvyklý ruch (v rýžových polích, v zapadlých vesničkách cestou k vodopádům, ale ani na trzích, dokud si ovoce neumyjete nezávadnou vodou).

Sedíte po snídani na terase a zdá se vám, že se holky, co se o vás ve vile starají, tak nějak pomalu plouží, že jim práce nejde úplně od ruky, že mají na všechno moře času, často jen tak posedávají a koukají do mobilů, že nádobí z terasy nezmizí dostatečně rychle a budete z toho možná ze začátku trochu nervózní. Ale čím dříve si na tohle tempo zvyknete, tím lépe. Na Bali se totiž nikdo nikde a nikam nehoní. Čas tu tím pádem plyne o moc pomaleji a o moc intenzivněji, než u nás. Užívejte každé klidné minuty plnými doušky, vnímejte a vychutnávejte ten klid, který vás na vašich 15 dní nakonec zcela pohltí. Také se vám bude zdát, že si holky možná něčeho cvakly nebo šňuply, protože se neustále, za každých okolností usmívají a uklánějí. Věřte, že jsou střízlivé a dříve či později nakazí svou permanentně pozitivní náladou i vás! Takže se tomu vůbec nebraňte, protože stejně přijde den, kdy podlehnete!
Pár temp po ránu v bazénu, který, popravdě řečeno, jako úplně vařící není, vám svou každodenní pravidelností udělá dobře na duchu i na těle. Pokud se tam dostanete předtím, než ho začnou okupovat děti. Těm studená voda totiž vůbec nevadí, ale to neříkám nic nového.

Cože, už vám kručí v břiše? Pak je čas na oběd! Warung, jmenuje se BU MI, je hned za rohem a je nejvyšší čas ho vyzkoušet! Jde o pravou balijskou restauraci nebo spíš bistro, kde se najíte exoticky, chutně a nejlevněji, jak se dá. Místní si z nás turistů dělají trochu srandu, a říkají, že nám udělali z Warungu Touchscreen. Stojíte totiž za jakousi výkladní skříní plnou nejrůznějších pokrmů z masa (hlavně kuřecí a ryby, dokonce i řízky) a zeleniny (všech druhů – lilek, cuketa, brambory, batáty, saláty – smažené, grilované, restované, vařené…), z druhé strany stojí děvče s talířem a čeká, až jí ukážete, co všechno vám má na talíř naložit. Žel Bohu, názvy chybí. A vy se buď u každého talíře ptáte „What is this?“, přičemž často není „paní za sklem“ úplně zřejmé, na který z těch talířů právě ukazujete, takže se správnou odpověď stejně nedozvíte, nebo prostě jen ťukáte do skla a říkáte „A bit of this, two pieces of this, please…“, prostě touchscreen! Ale je to jednak zábavné a jednak se skoro nedá ukázat vedle, protože všechno je delikatesní. Za vrchovatý talíř nezaplatíte víc, než 25 tis. rupií + Bintang – místní úžasné pivko a jste na třiceti. Takže baj voko 53 kaček! To je slušná cena, ne?

S plnými pupky se jde na pláž ještě o něco pomaleji, ale trénujete přece komplexní zpomalení organismu i mysli, takže se to vlastně hodí! Cesta se ještě o malinko prodlouží tím, že je lemována obchůdky a obchody s hadrama a botama a ženské oko se prostě neubrání. Ale chlapi můžou jít napřed, pláž je totiž pořád rovně za nosem a oceán tak nelze minout. Navíc, když se nadýchnete z plných plic, už ho určitě i ucítíte.
Batu Bolong, jak se takhle pláž pro začínající surfaře jmenuje, je pokryta tmavým lávovým pískem. Všude pobíhají psi a vlny jsou nejspíš ty největší, co jste kdy viděli. Po vaší pravé ruce je Tugu! Pro nás jen obrovský balvan, který vlivem přílivu z části zmizí pod vodou, aby se za několik hodin opět ocitnul na souši v celé své kráse. Pro Balijce je to však chrám, na němž se odehrávají jejich pravidelné ceremonie, během nichž z tohoto kamene házejí obětiny do oceánu, jako projev lásky a úcty k jejich Bohům. Ceremonie se na Bali konají častěji než často a tak určitě budete mít štěstí a některé z nich budete moci přihlížet, je to nádhera! Všichni se slavnostně obléknou do místních krojů, kde převládají bílá a žlutá barva. V rukách třímají mističky z listů, ve kterých jsou ony obětiny Bohům a z nich trčí zapálené vonné tyčinky. Ostatně takové obětiny se vyrábí v každé rodině a ženy je s úctou a zaběhnutým rituálem kladou i několikrát denně před vstupní dveře svých domů, obchodu, restaurací, aby tak sebe i své blízké ochránili před zlými duchy.

Vy si teď ale kupte na pláži pivko nebo studenou vodu, sedněte na zadek a koukejte! Na oceán, na surfuře, na ty jejich krásný těla, na lidi kolem sebe, na klídek a pohodičku, co je tu všude kolem, na radost ze života, na pláž, na děti, co si hrajou v příboji… Už to cítíte? Ještě nevíte, o čem mluvíme? Tak počkejte do západu Slunce, nebude to dlouho trvat, protože na Bali vychází a zapadá Slunce ve stejný čas. V šest to začne a do půl sedmé je téměř tma. Ale vyplatí se počkat ještě tak půl hodinky po tom, co Slunce zapadne, zbarví totiž oblohu těmi nejúžasnějšími barvami až v okamžiku, když už po něm není ani památky. Joo a ještě – západ Slunce si o moc lépe vychutnáte, když přejdete okolo Tugu na pravou stranu. Jsou tam schody, na kterých sedí mnoho dalších diváků sledujících ten zázrak! Tak co, už to cítíte?

P.S. Až se tam za rok potkáme, bude to už dva roky, co se intenzivně budu snažit cvičit jógu. Což samozřejmě nebude žádná sláva, ale už snad sem tam něco pochytím a věřím, že nebudu jediná, kdo s jógu koketuje a nebo bude chtít začít koketovat a už teď se těším, jak si každé ráno vyjedeme právě sem, na Batu Bolong a dáme si hodinku během svítání. To totiž na pláži není skoro nikdo a ruku na srdce, umíte si někdo představit lepší místo na relaxaci a ranní protažení než pláž se šplouchajícím oceánem? Ne? Já to věděla!