Bali – den pátý

Tanah Lot je od Canggu vzdálen cca 15 km a nejvíce turistů tam jezdí na západ slunce, protože tam je prý z celého Bali nejkrásnější. My tam na západ byli 2x a nikdy jsme slunce zapadat neviděli. Vždycky ho překryly mraky. Tanah Lot je také zajímavý tím, že je to chrám postavený v oceánu. A můžete k němu jen v době, kdy je odliv, jinak vám cestu zatarasí vlny. Ale i když tam budete v době přílivu, o nic vlastně nepřijdete. Nahoru do chrámu vás nevpustí tak jako tak a pohled na tu dokonalou stavbu je stejně o moc hezčí z dálky a fotky s chrámem zalitým vodou jsou nádherný! Proto tam jezdíme naopak dopoledne, je tam o moc méně lidí a víc si ho tak užijeme.

Cesta k němu nevede přes centrum, takže je ideální k tomu, abyste si vyzkoušeli, jak skvělými řidiči skútru na Bali budete. Jako není to úplně sranda, ale i v tomto případě platí, že předtucha smrti je horší než smrt sama. I když vám bude připadat, že zapojit se do tisícihlavého davu na „silnicích“ bude nejspíš nad vaše síly, vězte, že tolerance, vstřícnost, respekt a laskavost jsou Balijcům přidělovány po kýblech, takže vám nikdo nebude nadávat, nikdo do vás nebude strkat, nikdo nebude sprostě gestikulovat. S maximální trpělivostí vás budou objíždět, povzbuzovat a nikdy neztratí svůj úsměv, ani když se jim přimotáte přímo pod kola. Budou troubit, ale to jen proto, abyste věděli, že se vás chystají předjet a vy se jich nelekli a neztratili rovnováhu. Takže žádný strach, trochu adrenalinu se sice vytvoří, ale to ke správné dovolené přece patří. Musím říct, že za celou dobu, co na Bali jezdíme, jsme neviděli jedinou bouračku. Sem tam nějaký škrábaneček, lehká promáčklina, ale nikdy nic vážného. Možná jsme jen měli štěstí, protože někteří lidé mluví o úplném opaku.

Už se bojíte? Ještě ne? Tak dál! Doprava na Bali je v podstatě bez pravidel a taky bez semaforů, bez značek a dalších zbytečných upozornění, které nám Evropanům „zjednodušují“ pohyb na silnicích. Pravidlo tu platí jen jedno – sedni a jeď! Tedy – sedni a jeď vlevo! Z toho jsem asi měla největší obavu, ale musím říct, že na to se dá zvyknout vcelku rychle. Myslím, že v protisměru jsme nejeli více než 5x. A jak už jsem říkala, motorky jsou úplně všude kolem vás a všichni jezdí rychleji než vy. Sem – tam vás vezme nějaké to auto, někdy dokonce i autobus. Začátky jsou ale o trochu jednodušší, protože se soustředíte jen na to, abyste jeli co nejvíce u krajnice, koukáte před sebe a nic jiného vás nezajímá. Když se pak trochu otrkáte, začnete se rozhlížet, nedej Bože se podíváte do zpětného zrcátka a zjistíte tak, co všechno se valí za vámi a na vás, pocítíte lehké pnutí v zátylku, vyschlo v krku a je třeba se na to napít!

Tohle se stane cca po 8 km cestou na Tanah Lot a jakoby to kdosi tušil, postaví vám do cesty Starbucks. Bude po levé straně a dá se k němu perfektně a bezpečně odbočit, protože je součástí nějakého obchodního domu a je tam veliké parkoviště. A pro toho, kdo bude první skútr-výlet prožívat ještě emotivněji – jsou tam i skvělé, dokonale čisté toalety!

Myslím, že nebudete potřebovat více než půl hodiny na občerstvení a už se budete těšit zpět k řidítkům. Všimnete si totiž, že provoz významně prořídl, že je i několik sekund, kdy kolem vás nikdo neprojede. Čistý vzduch a káva vám udělají dobře na nervy a vaše odhodlání opět stoupne. Od Starbucksu jste u Tanah Lotu maximálně za 10 minut. Takže paráda.

Zaparkujete motorku a vydáte se podél stánku, kde prodávají biče – míče a vy se můžete cestou opět pustit do smlouvání při nákupu suvenýrů a krok za krokem se blížit k oceánu. Nebudu psát, ať jste připraveni na krásu nevídanou, že jste nejspíš ještě nikdy nic takového neviděli, protože byste mi stejně nevěřili. Ale až na vás vykoukne a vy ho spatříte poprvé, pošlete nám své selfie, chceme vidět, jak vám padne brada! Krásné dopoledne na Tanah Lotu přejeme!

A ještě jednou k dopravě. Připomínám, že ať už se na skútrech na Bali vydáte kamkoli, mějte na paměti, že více než 70 km za den se na nich v podstatě ujet nedá. Čím více se budete blížit centru, tím pomaleji pojedete. Abyste si den v sedlech užili, nebyli příliš unavení a vykoukaní, nedoporučujeme tuto hranici překračovat.

Úžasný, téměř soukromý výlet v této dojezdové vzdálenosti je vodopád Sing Sing. Je tak vzdálený turistickému ruchu, že o něm často nemají ponětí ani místní. Cesta k němu vede z velké části mezi poli, malými upravenými vesničkami, kde posledního nemístňáka viděli tak před rokem až dvěma. Pár kilometrů pak pojedete po rušnější silnici, ale dá se to vydržet. Když přijíždíte k Sing Singu je terén složitější a složitější. Silnice se mění v prašnou cestu, o rovince nemůže být ani řeč. Kopečky vás pěkně proškolí v jízdě na skútrech, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Obzvlášť když pak uvidíte ten vodopád! Nikde nikdo, jen vy, ta voda, stromy a kytky. Asi by se tam dalo i vykoupit, my jsme ale jen máčeli nožky! Zpátky jsem se trochu bála jet stejnou cestou, protože ty kopce, co jsme jeli nahoru, se mi nechtěly jet dolů, takže jsme od Sing Singu pokračovali dál cestou, kterou jsme přijeli a nenápadně se v doprovodu navigace stáčeli směrem zpět k Canggu. Ten den jsme si vážně užili klidu, co hrdlo ráčí.

P. S. Pokud na Bali vyrážíme na skútrech na vlastní pěst, používáme Míšu jako navigátora a ten zas používá maps.me navigaci. Je ofline a je skvělá. Dá se podle ní dojet až do horoucích pekel. Než vyrazíte na Bali, označíte si na ní místa, která máte v plánu vidět, nebo si je pak označíte samozřejmě už tam, až se trochu rozkoukáte. A maps.me vás provede přímo a bezpečně po celém ostrově.