Bali – den třináctý

Na pozorování delfínů máme nejraději to, že tyhle nádherný tvory nikdo nenutí, aby vyskakovali z vody a mávali na vás ocásky. Vyjedete lodí na širý oceán a oni si vás najdou, zcela dobrovolně se každé brzké ráno baví tím, že vám poskakují okolo loďky a vypadá to, že si užívají radostných dětských i dospělých výkřiků, hýkání a tleskání – té slávy a pozornosti, kterých se jim od vás dostává. Natřásají se, předvádějí nejrůznější kousky a baví se tím, jak se za nimi ženou všechny lodě, jen se objeví nad hladinou. Takovouhle ZOO máme moc rádi. Je jen a jen na jejich rozhodnutí, jestli se objeví a jak dlouho se s vámi zdrží. A tak se taky může stát, že neuvidíte ani ploutvičku, ale chápete přece, že tohle je příroda, ne?

Vstávat se musí pro změnu zase brzy, ale tentokrát až okolo půl čtvrté. Delfíny lze totiž pozorovat až na severní straně ostrova a vzhledem k tomu, že vy jste na jihu, musíte pro změnu zase skrz celý ostrov. Je ještě tma, když vystupujete z auta a u oceánu na vás čeká katamarán s námořníkem. Nevím, jaké katamarány znáte, ale tohle je taková jako kanoe, kam se vám jen taktak podaří nasoukat zadek (alespoň tak získáte pocit, že z loďky nelze vypadnout), co má po každé straně dvě dlouhá ramena, která zabraňují tomu, aby vlny vaši bárku převrhly. Námořník sbalí prachy za výlet za delfíny, co kdyby náhodou nebylo nic k vidění, abyste se pak s placením necukali, nahodí motor a hurá od břehu. Nemluví, jen pokuřuje a přísně se dívá. Když už nevidíte břeh, z ničeho nic vypne motor a loď zůstane stát uprostřed ničeho. Sedíte a přemýšlíte, co teď asi bude. Když námořník povstane, napadne vás jediné. „Tak, a je to, teď nás tady probodne, okrade, nahází žralokům a už nás nikdy nikdo nenajde. Takhle neslavně, že skončí náš pobyt na Bali? Hrůza!“ Žádný strach, to si jen námořník jde na příď pro vodu. Má žízeň.

Začíná se rozednívat a vy zjistíte, že takových mini katamaránů je kolem vás spousta. Všichni vyčkávají, a když se nad obzorem objeví slunce, jako když do lodí střelí, nahodí motory a rozjedou se všichni jedním, nejspíš už osvědčeným směrem. Přímo k místu, kde se takhle po ránu vyskytuje skotačivých delfínů nejvíc. Netrvá dlouho a jsou tu. Skáčou kolem výskajících lodí, předvádí neuvěřitelné kousky a mají radost z každého obdivného výkřiku.

Prostě si to užívají minimálně s takovým nadšením jako vy. A není asi nic krásnějšího, než si užívat svobody spolu s Matkou přírodou. Po nějakém čase to delfíny přestane bavit a bez rozloučení zmizí. Prostě se už neukážou a vy míříte zpět ke břehu, abyste probudili podřimujícího Gedeho a vyrazili se vyráchat do lázní.

Na Banjar Hot Springs jsme byli poprvé před 18 lety, když jsem se (také poprvé) vraceli z pozorování delfínů a byli jsme tu úplně sami! Nikde ani živáčka, jen v restauraci, kde nám naservírovali připálený toast a tři dny starou kávu se ploužil někdo, kdo by se asi ani neměl nazývat číšníkem. Takový unavený starý muž servírující unavené pokrmy. Ale bylo tam krásně. Horké prameny nám pěkně promasírovaly záda, koupel po probdělé noci a po zážitku s delfíny fakt bodla. Dnes to ale vypadá jinak. Jestli je tam vůbec nějaká restaurace si ani nevybavuji. Co si však vybavuju přesně, že sami tam už rozhodně nebudete. Ale pravdou je, že v souboji místní vrs. turisti to tady Balijci nekompromisně drtí, což je vcelku neobvyklý úkaz. Lázně se rozprostírají v rozkvetlé zahradě obklopené vzrostlými stromy, jež chrání návštěvníky před ostrým sluncem. Stoupnout si pod pramen, který vyvěrá tak tři metry nad vašimi hlavami a vlivem gravitace promasíruje vaše nejrůznější orgány, to je pocit, který si nemůžete nechat ujít. Je to ta nejromantičtější sprcha, kterou jste kdy vyzkoušeli. Cože? Padá na vás nějaká únava? A divíte se? Ráno vstáváte před slepicemi, potulujete se po oceánu a honíte delfíny a pak se pěkně rozmazlíte v horkých lázních. Z toho by si zdřímnul snad každý! Tak do auta a zpět do Canggu, dneska už jste toho stihli dost a to je teprve deset hodin ráno!